Nechraňme gaunery, ale slušné lidi!

U Brandýsa nad Labem se nedávno stala tragédie. Zdrogovaný muž, který řídil auto navzdory zákazu řízení, najel na policistku a smrtelně ji zranil. Matka dvou dětí doplatila na to, že vykonávala svou práci. Nechápu, jak je možné, že člověk, který x-krát přišel o řidičský průkaz za různé a opakované přestupky, opět může usednout za volant? Proč nebyl ve vězení? Jaké to máme zákony, že nás nechrání před takovými gaunery? Proč u nás už dávno neplatí pravidlo „třikrát a dost“? Pro přestupky i závažné zločiny. Tedy – když člověk udělá něco nelegálního třikrát za sebou, proč nedostane pořádný trest? Takový zákon například platí pro těžké zločiny v USA, ale též na Slovensku. Člověk, který v těchto zemích například třikrát spáchá vraždu, se už nikdy na svobodu nedostane.

 Totéž by mělo být u nás zavedeno u přestupků. Ten, kdo se dopustí třikrát stejného přestupku, by měl být posuzován jako pachatel trestného činu – tedy mnohem přísněji. Už mnohokrát se o tom bezvýsledně mluvilo. Vím, zatímco registr trestních činů existuje, evidenci přestupků by bylo zapotřebí teprve zavést. Ovšem jestli je tou hlavní překážkou jen nedostatek peněz, pak mi nezbývá než kroutit hlavou. Vznik registru přestupků by měl stát 31 milionů korun a provoz 8 milionů korun ročně. Podle mě stát vyhodil od roku 1989 oknem miliardy korun za zbytečné věci, a tak jsou tyto náklady ve srovnání s tím opravdu „jen drobné“.    

Pravidlo „třikrát a dost“ by určitě pomohlo i v boji proti zlodějům, kteří se dopouštějí opakovaně drobných krádeží. Když totiž způsobí škodu do pěti tisíc korun, není to považováno za trestný čin. Zlodějíčci si tak mohou v podstatě bez většího postihu krást do nekonečna. A věřte tomu, že to mají řádně spočítané, aby těch pět tisíc nepřekročili.

Stále se mluví o právech obviněných, obžalovaných, vězněných. A co ti slušní?  Když zákon nebude slušné lidi chránit, jak to dopadne? Budou muset vzít svoji ochranu do vlastních rukou – a to by mohlo vést v extrémním případě až k domobraně či krevní mstě. A toho bych se opravdu nerad dožil. Jsem tedy všemi deseti pro „třikrát a dost“!      
      

                                                                       Petr Rybář