Záchranáři a nemocnice, najděte, prosím, společný jazyk!

V minulých dnech se rozpoutal v médiích pořádný kolotoč kvůli tomu, že pražské nemocnice několikrát odmítly převzít od záchranné služby pacienta, protože pro něj prý neměli postel.

commons.wikimedia.org

Záchranáři proto museli jezdit s nemocnými od jedné nemocnice ke druhé, než se jim je podařilo do některé umístit. Jedna těžce nemocná žena kvůli tomu údajně zemřela. Problémem se zabýval i ministr zdravotnictví – sestavil odbornou komisi, která se měla k těmto případům vyjádřit a říct, kdo pochybil. Komise se však shodla na tom, že chybu nikdo neudělal a že případy byly zbytečně medializované. Šlo prý jen o špatnou komunikaci. To se mi nezdá.

Nechce se mi věřit, že by si dcera paní, která čekala hodinu a půl v sanitce s krvácením do mozku, než ji v nemocnici konečně přijali a ošetřili, nemluvila pravdu. A o tom, že záchranáři jezdí s pacientem od nemocnice k nemocnici, než ho v některé hospitalizují, neslyším poprvé. Prý se to stává i v jiných městech, a to navzdory tomu, že ministr zdravotnictví říká, že o těchto problémech v jiných krajích neví.

Připadá mi opravdu velmi špatné, že člověk, který naléhavě potřebuje ošetřit, cestuje v sanitce od jedné nemocnice ke druhé. Vždyť přece u infarktu či cévní mozkové příhody hrají roli minuty. A nemusí jít vždy jen o tyto nejobávanější případy. Navíc tím samozřejmě blokuje sanitku. Ministr a odborná komise sice vysvětlovali, že šlo o zcela ojedinělé případy a jen o ojedinělou chybu v komunikaci. V dalších tisících případech prý fungovala součinnost záchranky a nemocnic perfektně. To by mi ovšem byla slabá útěcha v případě, že by tím nemocným, který leží v sanitce, byl například někdo z mých blízkých. A nedej Bože, aby prodleva v ošetření byla příčinou jeho smrti.

Byl bych proto rád, aby se záchranná služba a nemocnice – a to nejen v Praze, ale ve všech městech, kde je více nemocnic, dokázaly dohodnout tak, aby tu „špatnou komunikaci“, v níž chybí lidskost a pochopení, neodnášeli pacienti. Podle Hippocratovy přísahy, jíž se lékaři zavazují dělat vše ve prospěch pacienta, by tomu tak mělo být, nebo ne?

Po pravdě  ale vůbec nechápu, jak taková situace vůbec může vzniknout. Vždyť jsme byli ujišťováni, že máme dostatek lékařů a dokonce přebytek lůžek ve zdravotnických zařízeních. A co nárok na bezplatnou lékařskou péči, který je zakotven v Ústavě ČR? Nebo nárok na ni mají jen ti zdraví?